Stavebnice: Accurate Miniatures
Měřítko: 1:48
Jedná se o jeden z prvních modelů, které jsem po restartu mého koníčku stavěl. Velkou inspirací pro tuto stavbu mi byl článek v Modeláři od J.M. Villalby. V té době mi to připadalo jako nedostižný ideál, a i dnes mi špičkoví modeláři, kterých je řada, slouží jako inpirace a motivace.
Interiér je barvený airbrushem barvami Tamiya akryl, detaily potom barvami Vallejo na štětec. Pro zamezení příliš rychlého zasychání barev Vallejo doporučuji používat Medium retarder.
Metoda barvení je následující:
1. Základní interiérová zelená
2. Stínování pomocí tmavé zelené
3. Zesvětlení ploch pomocí světlé zelené (zesvětlená spíše žlutou než bílou barvou)
4. Některá místa jsou lehce stříknutá hnědožlutou.
5. Zesvětlení hran pomocí štětce a světle zelené barvy.
6. Domalování detailů
Použitím tohoto postupu získáte velmi plastický povrch plný detailů, který rozhodně nebude vypadat fádně. Všimněte si, že k získání plasticity není potřeba vůbec použít wash nebo drybrush.
Pokud jde o sestavení kokpitu, je třeba vlepit zadní spodní kulomet, střeleckou kupoli naopak nechte ležet stranou, ta se celá vsazuje až do prakticky hotového modelu.
Po slepení trupu (který jsem následně onýtoval) jsem se pustil do instalace přistávacích a vzletových klapek, které model velmi oživí. Křídlo jsem onýtoval ještě před vlepením klapek. S instalací jsem neměl žádné problémy vše sedělo úplně přesně. Nakonec jsem ještě vyrobil nové klapky na krytu motoru z hliníkového plechu.
V této fázi jsem se již mohl pustit do nástřiku. Nejprve jsem aplikoval Surfacer 1000 a poté jsem již barvil spodní plochy základní bílou barvou. Na ni jsem poté stříknul lehce šedou barvu přes řady nýtů a linky spár jako postshading.
Na vrchních plochách jsem použil různé metody k dosažení – podle mého – co nejreálnějšího opotřebeného vzhledu. Vycházel jsem z předpokladu, že na tmavých barvách vynikne zejména zasolení povrchu a dále k vyšisování barev Sluncem, ke kterému při provozu na letadlových lodích musí nutně docházet. Proto jsem začal nástřikem základní tmavě modré barvy, kterou jsem poté zesvětloval pomocí přidávání bílé a světle šedivé. Dbal jsem přitom, abych i airbrushem napodobil a zvýraznil efekt stékání po křídle.
Středně modrošedou jsem „rozbil“ zase trochu jinou metodou: spáry jsem zesvětloval, abych imitoval efekt odření více exponovaných míst – hlavně tam, kde jsou řady nýtů a spáry. Tato metoda je velmi efektní zejména u tmavých nebo středně tmavých barev a napomáhá mnohem lépe vyniknout struktuře povrchu – inspiraci jsem si bral z toho, jakým způsobem se například opotřebovává barva u jeansů, proto tomu říkám „džínsový efekt“. Panely jsem potom ještě nepravidelně přestříkával šedivou barvou a tím dostal povrch tu správnou patinu.
Zároveň jsem airbrushem naznačil i stečeniny u některých „masivnějších“ úniků kapalin. Druhoválečné hvězdicové motory byly pověstné tím, že z nich neustále a všude unikal olej, proto byly zdrojem značného znečištění povrchu zejména na spodních plochách.
Insignie jsem nastříkal pomocí masek Montex.
Poslední fází barvení bylo zalakování povrchu, wash do spár a nakonec dobarvení drobných vystupujících detailů světle šedou nebo bílou barvou (namísto obvyklého drybrushe).
Drobné díly podvozku jsem barvil prakticky stejnou metodou jako použil J.Villalba – základ bílou barvou, lehce ostínovat tmavě šedou a hnědou, potom zalakovat, napustit wash a nakonec odřeniny dodělat obyčejnou tužkou.
Hotový model si můžete prohlédnout v galerii TBM-1C Avenger „Horsehoe“.
Pingback: TBM-1C Avenger „Horsehoe“ – Elefant Models – hobby in scale