Polikarpov I-16, type 17

 

Měřítko: 1:48
Stavebnice: Eduard
Vlastní úpravy: nová konstrukce kokpitu

Historie letounu

Konstrukce vznikla v první polovině třicátých let, ale velkou slabinou letounu byl jeho slabý motor – proto byl původní ruský motor nahrazen americkým Wright Cyclone R-1820F-3. Ještě ve španělské  válce tento letoun podával vynikající výkony a předčil i německé stíhačky, ale bylo znát, že další vývoj letounu už příliš velké perspektivy nepřinese.
Před druhou světovou válkou došlo k několika úpravám – přistávací klapky zlepšily ovladatelnost letounu a zkrátily délku startu, byl namontován výkonnější motor a zesílena výzbroj.
Zejména díky namontovaným kanonům se ale výrazně zvýšila hmotnost  letounu a přes výkonnější motor jeho maximální rychlost dokonce poklesla . Proto opět došlo – u verze 24 – k náhradě kanonů za kulomety a byl instalován ještě výkonnější motor.
Letoun se vyráběl mezi lety 1934 až 1941. Celkem bylo vyrobeno přes 10.000 kusů různých verzí.
Bojové nasazení letounu nebylo v podstatě neúspěšné, přestože I-16 měly mnoho nedostatků. Ve španělské válce tyto letouny excelovaly, v Zimní válce proti Finsku opět hrály velmi důležitou, i když opomíjenou roli a i za 2. světové války byly v rukou zkušených pilotů velmi nebezpečným protivníkem, přestože jejich maximální rychlost byla o 100 km/h nižší, než u Bf-109.
Sovětští piloti dokázaly s obratným letounem Messerschmitty vymanévrovat a se silnějším motorem ho dokonce předčily i ve vertikální rovině.
Největší slabinou nebyl ani tak letoun samotný, jako spíš zastaralá taktika sovětského letectva a rozklad velitelských kádrů na začátku války.
Postavený letoun představuje I-16 pilotovaným Genadijem S. Žujkovem z oblasti leningradského frontu v létě 1941.

Model

Stavba modelu je jednoduchá, pokud akceptujete zjednodušené ztvárnění kokpitu – ten moc reálné předloze neodpovídá, protože typ 17 neměl pevnou podlahu.
další úpravy, které jsou nutné, jsou okénka v podvozkových šachtách – jimi byla vidět vnitřní konstrukce a tak je potřeba přidat pár profilů.
Zbytek už neskýtá žádné záludnosti a stavba je rychlá a příjemná. Já jsem ještě navíc rozpohyboval ovládací plochy, protože jinak model působí hračkovitým dojmem.
Kamufláž jsem zvolil kvůli její atraktivitě, i když jsem se při jejím stříkání od ruky dost nadřel. Barvy jsem míchal podle oka, tmavší zelenou jsem porovnával s barevnými fotografiemi dochovaných originálních částí letounů.