Výrobce: Trumpeter

Měřítko: 1:32

Stuka patří k ikonickým druhoválečným letounům a svým způsobem definovala svoji vlastní kategorii taktického útočného letounu. Schopnost přesného bombardování natolik imponovala Hitlerovi, že jeho posedlost střemhlavým letem potom dost poznamenala vývoj i dalších druhoválečných německých bombardovacích letounů, častokrát ale značně negativně.

Při zpětném pohledu lze Stuku hodnotit jako úspěšný letoun, ale jen v době svého vzniku. Celková konstrukce byla neperspetkivní a letoun v podstatě zastaral během prvního roku druhé světové války. Na frontě mohl působit jenom v případě, že byla vybojována naprostá vzdušná nadvláda, jinak se stával celkem snadnou kořistí v podstatě jakékoli stíhačky. Pozdější úpravy na tom mnoho nezměnily, protože zásadním problémem letounu byla mizerná rychlost. V polovině války už Stuky létaly víceméně jen v noci a ke konci války vůbec.

Přesto všechno byla ale Stuka letoun, se kterým se létalo příjemně a hlavně byla dokonalá při střemhlavém bombardování. Piloti popisovali, že to jakoby byla poloha, pro kterou byla stvořena (a vlastně ano). Střemhlavý let nebyl příliš rychlý a na jeho konci ho Stuka vybírala zcela automaticky a také poměrně příjemně.

Byl to zkrátka letoun, který byl zcela podřízen jednomu účelu, který sice dokonale zvládal, ale jen za příliš velkou cenu.

Stavba

Už jsem si celkem zvykl na koncepci stavebnic firmy Trumpeter – dobré lícování dílů, slušné detaily, ale sem tam nějaká nepřesnost a trochu ochuzené detaily v kokpitu. Ani tentokrát to nebylo o moc jiné. Aby kokpit vypadal trochu přijatelněji, vyrobil jsem upínací pásy na sedačku pilota i radisty-střelce, a doplnil jsem kabeláž po stranách kokpitu.

Kokpit jsem vybarvil RLM02, i když RLM66 by taky připadala v úvahu.

Tady je třeba poznamenat, že nejsem znalec německých letounů. Hodně jsem se tedy řídil návodem a trochu radami kolegy, který se v tom vyzná. Proto se na případné chyby dívejte shovívavě.

Přestože stavba byla díky dobrému lícování většinou bez problémů, zažil jsem asi dva momenty, na které bych rád upozornil.

První problém – sestavení křídel. Nejslabší část stavebnice, po stránce konstrukce naprosto hrozně odvedená práce.

Křídla jsou sestavena ze 7 dílů – 4 poloviny od zalomení směrem ven, 1 spodní středová část centroplánu a 2 horní části od trupu k zalomení. To by nebylo nejhorší, kdyby vnitřní výztuhy ve tvaru W nedosedaly uprostřed na na jeden nebo naprosto miniaturní kolíčky, na kterých se viklají a rozhodně nepomáhají udržet geometrii.

Navíc vnější části křídel a vnitřní dosedají natupo k sobě a je potřeba hodně dobře upravit dosedací plochy, aby Vám na povrchu nevznikla půlmilimetrová škvíra. Tohle mohl výrobce vyřešit přece jen lépe.

Další nedostatek je nutnost nasadit výfuky zevnitř motorového krytu. Nechal jsem si je kvůli snadnějšímu barvení zlvášť a byl jsem nemile překvapen, když se mi je později nedařilo dostat dovnitř. Naštěstí to nebyla fatální vada a stačilo jen trochu obrousit lůžko, ve které jsou výfuky zapuštěny.

Sestavení  odsuvného krytu kabiny střelce s prostrčeným kulometech chce trochu systematičnosti a pečlivosti, ale není to úplně nejjednodušší operace po nezkušeného modeláře.

Barvení

Na barvení jsem si objednal barvy MRP – německá letadla nestavím a tak jsem nechtěl mít v zásobě barvy, které nespotřebuji. Barvy MRP jsou připravené rovnou na airbrush a  pracuje se mi s nimi velmi dobře a pohodlně.

Navíc schnou úžasně rychle. Byl jsem schopen model nabarvit kompletně za jeden víkend – a to jsem opravdu nastříkal nejdřív celou kamufláž a potom navrch standardní bílou barvu. Ta naštěstí nekryje úplně na sto procent, takže efekt trochu setřené bílé je z mého pohledu dokonalý.