Výrobce: Airfix

Měřítko: 1:48

Historie

Sea Fury je vrcholným typem jednomotorového a jednosedadlového stíhacího letounu s pístovým motorem od firmy Hawker.
Ačkoli vývoj letounu začal ještě během druhé světové války a prototyp byl zalétán v druhé polovině roku 1944, Sea Fury se bojů nedočkal.
Rané prototypy Sea Fury nebyly dokonce ani plně uzpůsobené pro provoz na letadlových lodích a první taková verze byla hotova až v říjnu 1945.
V té době došlo také k instalaci typické pětilisté vrtule.
Během let 1948-1950 se Sea Fury stal standardním frontovým operačním stíhačem a spolu s Fairey Firefly operoval v rámci operačních skupin letadlových lodí Velké Británie.

V červnu 1950 vypukla Korejská válka, když severokorejské oddíly komunistů překročily 38. rovnoběžku. Sea Fury se okamžitě zapojily do boje jako stíhací bombardéry, zejména díky tomu, že byly schopné nést nezanedbatelný náklad pum. Jejich typické cíle byly železnice, mosty, nákladní auta, sklady a další.
Sea Fury se Korejské války účastnili nejen pod britskou, ale i australskou vlajkou. Sea Fury vykonali během války přes 23 000 operačních vzletů a zaznamenali 35 ztrát, z toho 22 bojových.
Po roce 1951 byli jednotky postupně přezbrojeny modernějšími proudovými letouny.
Sea Fury sloužili v několika dalších státech – v Austrálii, Kanadě, Nizozemí, Iráku, Pakistánu, Egyptě, Barmě i na Kubě.
Mimo bojovou službu bylo později provozováno několik desítek Sea Fury jako závodní stroje.

Stavebnice

První stavebnice Airfix obsahovaly poloviny trupu s rozdílnou kvalitou rytí, ta moje už měla všechno v pořádku. Díly do sebe docela dobře pasují, stavebně je to poměrně jednoduchá stavebnice vhodná i pro méně pokročilé modeláře.
Na druhou stranu, detaily odpovídají míře zjednodušení. Jedná se zejména o mechanismus sklápění křídla, světla, kokpit, motor, podvozek a podvozkové šachty.
Pokud jde o chyby oproti předloze, jsou hlavně dvě: Kryty podvozků jsou z vnitřní strany starší typ, ale boule na vnější straně reprezentují novější typ. Kamery v upravené palivové nádrži byly dvě, jedna dopředu a jedna dozadu. Výrobce na tu zadní zapomněl.
Drobná výtka je ke kuželu vrtule, který má nekorektní tvar a zejména linie spoje se základnou kužele je špatná. Zde jsem využil možnosti 3D tisku a vymodeloval úplně nový kryt podle plánů a fotografií.
Jinak se dá ale kitu těžko něco vytknout. Oceňuji, že se u modelu dá snadno dodržet geometrie, plast se dobře opracovává a stavba není komplikovaná.
Celý model jsem onýtoval pomocí nýtovadla s roztečí 0,75 mm, některé rychloupínací šrouby jsem udělal pomocí zlatnického vyrážedla.
Hlavně kanonů a pitotova trubice jsou zhotovené z profilů Artol. Výstražné pásky (RBF) jsou vyrobené z hliníkové folie a olověného drátku. Podvozkové šachty jsem vylepšil pomocí drátků, různých profilů a úchyty zhotovil z malých bužírek.
Při dokončování stavby jsem narazil na problém s udržením geometrie podvozku kvůli krytům – doporučuji tady každému jejich podstatné ztenčení a ušetření si starostí, já to dal tak tak.

Zbarvení a patina

Na barvení jsem použil téměř výhradně barvy Mr. Paint, proto byla tato fáze docela krátká a hlavně bezproblémová.
Protože jsem chtěl dělat i odřeniny, podklad na plánovaných místech tvořila barva MRP-009 (White Aluminium). Tu jsem potom překryl obyčejným lakem na vlasy.
Základ tvořily hlavně MRP-118 (Sky) a MRP-114 (Extra Dark Sea Grey). Vždy jsem nejprve nastříkal základní barvu a tu potom moduloval pomocí světlejšího odstínu (mix s MRP-186 Light Grey) a tmavšího odstínu (mix s MRP-209 Basalt Grey nebo dokonce mix s černou barvou). Při tom jsem použil i texturovací šablony od 77propeller. Když jsem byl hotov s jednou barvou, udělal jsem ten stejný postup i u druhé barvy.
U obou barev jsem se snažil dosáhnout světlejšího odstínu, protože jsem věděl, že po aplikaci olejů získají zase tmavší odstín.
Nakonec jsem nastříkal i protiskluzové pruhy černou barvou – i zde jsem ji lehce moduloval světlejším odstínem.

V tomto místě jsem provedl odření povrchu pomocí párátka a jemných šmirglů. Musel jsem postupovat velmi opatrně a nic nepřehnat. To bylo velice obtížné 🙂

Když jsem byl spokojen, aplikoval jsem lesklý lak, obtisky a znovu lesklý lak přes obtisky.
Další krok byl standardní wash – použil jsem mix černé a šedé na vrchní plochy a šedou neutrální na světlejší plochy.
Za výfuky jsem udělal krátké šmouhy čistě černou olejovou barvou. Na spodních plochách jsem udělal pár šmouh mixem. Na zbytku letadla jsem udělal různobarevné tečky a rozmazal téměř do ztracena, abych opticky ještě více rozbil jednolité plochy stejného odstínu.
Nakonec jsem použil měkkou pastelku Faber-Castel a udělal úniky nečistot na spodních plochách a trupu.
Na vrchních plochách křídel jsem udělal nepravidelné šmouhy, které jsem potom jemně rozmazal prstem. Tak jsem dostal požadovaný vzhled s náznakem šmouh po podrážkách personálu a dalších nečistot.

Potom už následoval jen finální polomatný lak (spíš trochu matný) a nakonec očouzení z výfuků.