Historie

Protože historie letounu P-51D Mustang je poměrně známá, rád bych namísto toho přiblížil historii jednotky, model jejíhož jednoho letounu jsem postavil.

Ke zformování 458. stíhací eskadry došlo už v říjnu 1944 a hned od začátku piloti trénovali dlouhé eskortní mise na letounech P-51 Mustang. V prvních měsících roku 1945 eskadra vzlétala k bojovým misím z ostrova Tinian, ale během dubna se přesunula na letiště na Iwo Jimě. Z Iwo Jimy operovalo v té době několik eskader Mustangů obvykle jako doprovod bombardovacích misí letounů B-29.
Mustangy plné paliva se ztěžka zvedaly ze země, víříc za sebou oblaka prachu ze sopečného popela často až do výšky 20 metrů, aby následně absolvovaly sedmihodinové, nebo i osmihodinové lety dlouhé 1500 námořních mil. Pilotům na Japonskem zůstávalo palivo na zhruba 20 minut bojové činnosti, než musely Mustangy otáčet zpět domů. Jejich převaha byla ale ohromná a Japoncům způsobovaly těžké ztráty.
Stejně nebezpečný jako nepřítel bylo i počasí. Piloti obvykle překonávali tři až pět front, které mezi jejich mateřským letištěm a Japonskem přecházely. V nich často docházelo k nehodám, i tragickým.
Při takovém nasazení piloti absolvovali obvykle 100 hodin letu (cca 15-18 misí), než rotovali jinam.

Navigace

Zajímavostí na VLR (Very Long Range) verzích Mustangů byl navigační systém. Na hřbetu Mustangů byly dvě antény přijímající audio signál s písmeny „U“ a „D“ v Morseově abecedě. Pokud pilot sledoval správný kurs, slyšel souvislý signál, pokud se odchýlil, slyšel jednotlivá písmena se zpožděním – antény byly od sebe vzdáleny přesně jednu čtvrtinu vlnové délky.
Tento systém se instaloval většinou na naváděcí B-29, ale využívala se i pozemní verze zvaná “Brother Agate“.

Stavba – kokpit

Jak je už u letadel zvykem, stavba začíná kokpitem. Koupil jsem resinový, i když ten ze stavebnice je velmi dobrý a myslím, že po zavření do trupu by bylo viditelných rozdílů minimum.
Mě se ale velmi líbila resinová sedačka, která krásně provedená a dobře vidět. I tak jsem ale doplnil pár detailů z drátků namísto plastových hadiček.
Nyní bych rád ale upozornil na pár nectností, které se objevily, když jsem resinový kokpit kompletoval a vlastně se vás pokusím odradit od jeho použití.

Za prvé – podlahu Mustangu rozříznete a natupo nalepíte na resinovou přední část. Už tohle samo o sobě je podle mne dost riziková operace, která v sobě nese nebezpečí, že pokazíte geometrii kokpitu. Za druhé – kvůli resinovým bočnicím je třeba brousit plastovou nádrž a dokonce i ty resinové bočnice, jelikož si při kompletaci překážejí. Upřímně – vůbec nechápu, na co Eduard tyhle věci konstruoval tak detailně v místech, kam není absolutně vidět. Za třetí – při lepení kokpitu do trupu budete mít nejspíš problém celé to správně usadit, protože podle toho, jak moc křivě jste slepili podlahu k sobě, se vám to celé posune nebo bude kroutit a nebudou vám lícovat horní hrany s trupem a vepředu pod palubní deskou. Nakonec můžete mít potíže i s lepením čelního štítku atd.
Vzhledem k tomu, že např. resinové šachty na Mustanga jsou v tomto ještě horší a zničí celou geometrii modelu, se mi zdá, že resinové díly na Mustanga od Eduardu jsou největší slabinou celého produktu a zbytečnou investicí, kterou si akorát zničíte model. Což mě osobně hodně překvapilo, protože brassinové doplňky od Eduardu mám jinak velmi rád a jsou obvykle precizní.
Nicméně při pečlivé práci a zkoušení nasucho byste to měli zvládnout.

Stavba – trup

Kompletace trupu v sobě neskrývá žádné záludnosti. Já měl trup mírně zkroucený v místě nasávacího otvoru, což si vyžádalo extra úsilí a tmelení, ale věřím, že většina stavebnic tuto výrobní vadu nemá. Jen nezapomeňte nalepit vzpěru před tím, než nainstalujete lem nasávání.
Pokud se týká klapek na výdechu chlazení, nalepoval jsem je na model až po nabarvení, ale vyžaduje to trochu opatrnosti a vynalézavosti, takže zde bych méně zkušeným doporučil je nalepit před barvením modelu.

Stavba – křídlo

Začal jsem podvozkovou šachtou, která je krásně zpracovaná a hlavně precizně pasuje do sebe i do křídla. Doplnil jsem podle fotografií pár drátků, víc to nepotřebovalo. Hlavně při lepení šachty dohromady doporučuji postupovat precizně, protože geometrie šachty potom určí geometrii celého křídla a jeho správné vzepětí. Na křídle jsem potom odvrtal hlavně kulometů, což nebylo úplně jednoduché, Eduard je udělal asi skoro ve správném měřitku a tak jsou poměrně titěrné.
Ocenil jsem systém, jak Eduard vyřešil instalaci formačních světel – to je velmi chytré a jednoduché.
Co jsem neocenil, byla chatrná konstrukce přitávacího reflektoru a díra ve skle, která vznikla asi špatným výrobním procesem. Světlo jsem si potom vymodeloval a vytisknul na 3D tiskárně. Na zasklení jsem použil lesklý lak Tamiya v několika vrstvách, které jsem nechával proschnout.

Kompletace trupu a křídel

Instalace křídla na trup by se dala asi označit za bezproblémovou. Eduard si velmi dobře poradil se složitými tvary a tak by to nemělo nikomu dělat větší potíže. Ideální je podle mne na tohle použít lepidlo Tamiya Extra Thin, vteřinové lepidlo je dost rychlé a navíc křehké. Na tuto operaci budete přece jen potřebovat o trochu víc času a hlavně budete potřebovat solidní a pružný spoj – hlavně kvůli způsobu lepení přední části, která už tvoří část trupu přídě.
Svrchu je zase potřeba pohlídat si rovinu křídla a navazujícího trupu. Přechod by měl být plynulý a bez schodu – v mém případě tam drobný schod byl, křídlo mělo nepatrně nižší profil. Bohužel sestavování nasucho nemusí tohle odhalit, takže se může stát, že budete muset později jako já brousit a opravovat rytí. Naštěstí je tato oprava celkem snadná a setkávám se s podobnými nedostatky u každého modelu – tomu se prakticky nedá vyhnout.
Podobně jsem musel řešit i napojení trupu na výškovku – přeplátování na trupu je až moc výrazné, ve skutečnosti byl přechod prakticky v rovině a tak doporučuju i zde ztenčovat a ztenčovat.

Chladicí mřížky

Při instalaci mřížek chlazení karburátoru pod motorem jsem zaznamenal ojedinělou nepřesnost – mřížky by měly lícovat s povrchem trupu, ale jak jsem si všiml, nejen u mého modelu výrazně vystupují nad povrch. Nejlepší řešení je zevnitř je zbrousit a snížit, aby potom dobře zapadly do výřezu. Postupujte opatrně, budete muset brousit i jejich obrysy, jinak je do připravených výřezů nedostanete. Hm, nevím vůbec, proč Eduard zvolil takové neobratné řešení. Měli je vylisovat zároveň s trupem a bylo by po starostech.

Žádné další nástrahy při stavbě jsem nenašel, celý model opravdu velmi dobře lícuje a nebýt příhody se zkrouceným trupem vespod, nemusel bych vůbec vytáhnout tmel.

Na modelu Eduard sice doporučuje zatmelit pár drobných krytek podle toho, jakou verzi Mustanga stavíte, ale na to stačí vteřinové lepidlo – tyto úpravy jsou potom hotové v několika minutách.

Zbarvení modelu

Barvení modelu pro mě představovalo výzvu. Od začátku jsem věděl, že se budu potýkat hlavně s tím, jestli dát na ocas pruhované obtisky, nebo to celé vymaskovat a nastříkat. Měl jsem jen matnou představu o tom, jak se bude dát celý kovový povrch rozbít a oživit, aby model nevypadal fádně, ale realisticky. Udělal jsem si proto předtím pát pokusů na vrakovišti. Nakonec to vyhrál čistý postshading, protože preshading prostě vypadal na kovovém povrchu divně.

Celý model jsem před barvením pečlivě vyleštil a očistil, to byla kritcká fáze celého barvení. Sebemenší opomenutí by se vrátilo v podobě loupající se barvy nebo nepříjemných artefaktů na povrchu. Na čistý plast jsem nastříkal lesklou černou Mr. Color C. Je to barva, která hodně snese, je odolná, tvrdá a lesklá. Nechal jsem ji zaschnout 24 h, teprve potom jsem začal nanášet kovové barvy.
Křídlo jsem nastříkal barvou Mr. Paint Super Silver, trup Alclad Polished Aluminium. Plátěnou část směrovky barvou Alclad Semi-matt Aluminium. Na okolí výfuků jsem vybral Alclad Stainless Steel.

Pruh proti oslnění – barvení

Než jsem si začal hrát s postshadingem na kovových barvách, nastříkal jsem ještě pruh proti oslnění a rovnou udělal i veškerý postshading a opotřebení:
1. na kovovou barvu jsem dal dvě vrstvy laku Tamiya X-22.
2. nastříkal jsem lak na vlasy (nebudu uvádět značku, použijte nějaký obyčejný s menší tvrdostí). Lak na vlasy funguje potom jako chipovací médium, když chci dělat škrábance nebo odlupování barvy.
3. vrstva byla barva Zinchromate Yellow (Mr. Color)
4. vrstva Olive Drab (Mr. Color)
Poslední vrstvu už jsem stříkal s tím, že jsem barvu aplikovat nerovnoměrně, okolo paneláže a nýtů jsem nechával průsvitnější vrstvu, čímž jsem získal základní vzhled opotřebení.
Aby byla textura ještě výraznější a vzhled realističtější, nastříkal jsem přes texturovací šablonu skrvny tmavé olive drab, světlé olive drab a potom i skvrny šedivé medium ocean grey (která mi zbyla z jiného modelu, ale hodila se). Používal jsem trochu řidší barvy, krátké střiky a polohu šablony jsem neustále měnil, aby byla textura co nejrozbitější a nepravidelná.
mezi jednotlivými barvami jsem dělal minimálně hodinové přestávky, aby stačily vrstvy aspoň trochu zaschnout. Nakonec jsem počkal 24h, než jsem začal dělat chipping.

Pruh proti oslnění – chipping

Na barvu jsem nanesl štětcem obyčejnou vodu, nechal cca 3 minuty působit a potom pomocí jemného smirku (1500 a vyšší) jsem začal na zvolených místech trochu odírat barvu až na kov. Musel jsem to dělat hodně opatrně, protože je tu riziko sedření kovu na podkladovou černou nebo dokonce na plast. Díky tomu, že jsem používal velmi jemný smirek, jsem docílil jemných přechodů i s ukázáním podkladového zincchromate.

Velmi podobně jsem udělal chipping na vrtulových listech – také s použitím laku na vlasy. Navíc jsem na vnější část listů nastříkal černou barvu ve slabé prosvítající vrstvě, abych tak imitoval obroušení barvy agresivním sopečným prachem.

Zbarvení modelu – postshading

Na trupu jsem si podle fotografií vytipoval panely, které budu podél linek paneláže ztmavovat, aby vytvořili typický vzhled pro Mustangy tak, jak jsem ho viděl já. Většinou mám k dispozici hromadu fotografií, ale pro takové věci doporučuju vzít jednu a té se držet. Tím se vyhnete zahlcení přemírou různých možností a detailů.
Na postshading jsem vybral Mr.Paint Basalt grey, která mi zbyla od Starfightera. Je to šedá barva s nádechem do hněda, ideální pro moji potřebu. S pomocí papírových poznámkových lístků jsem nastříkal lehký filtr na některé panely. Důležité je podle mne to, neudělat to všude, neudělat to všude stejně – zkrátka nepřehnat to. Je to jako s kořením – je potřeba jen správná dávka.
Na křídlech jsem chtěl povrch i zesvětlit a dodat mu trochu ošoupaný vzhled – na to jsem použil semi-matt aluminum, které vypadalo na barvě super silver jako světlejší povrch.

Zbarvení modelu – pruhy na ocase

Na ocasních plochách používala 458. stíhací eskadra modré pruhy a já se rozhodl, že nepoužiju obtisk, ale vše vymaskuju a nastříkám barvou Insignia Blue od Mr.Paint. Použil jsem 2 mm široké proužky maskovací pásky Tamiya. Práce mi zabrala cca 4 hodiny, ale já si to rozložil na 2 večery, protože to bylo poměrně vyčerpávající. Nejvíce jsem se bál maskování okolo antén na směrovce, ale kupodivu se ukázalo, že to je nejmenší problém. Nejtěžší bylo navázat pruhy z vertikály na výškovku a zároveň udržet úhel, směr a rozestupy. Proto jsem maskoval nejprve směrovku z obou stran a potom navazoval pruhy na výškovce.
Po odmaskování jsem musel opravovat několik míst, kde mi modrá barva podfoukla pod proužek, ale kovové barvy kryjí velmi dobře a tak vše nakonec vypadalo perfektně (ostatně proto jsem se i vzdal preshadingu u kovových barev).

Zbarvení modelu – vrtulový kužel

Na kužel vrtule jsem chtěl dát obtisk, protože proužky spirály jsou velmi jemné, ale zjistil jsem, že spirála má špatný tvar, který nesouhlasí s předlohou a vypadala divně.
Chtěl jsem na celou věc rezignovat, ale nakonec jsem se donutil zkusit to vymaskovat pomocí flexibilní Tamiya pásky. Pásku jsem rozříznul na tenké proužky podélně a potom se snažil trefit tvar spirály na kuželu. Celou spirálu jsem nakonec udělal ve dvou krocích – nejdříve od základny pomocí flexibilní pásky, potom na vrcholu kuželu pomocí ručně vyříznutých masek jsem každý jeden proužek nastříkal zvlášť snažíc se dobře navázat na existující spirálu.

Antény systému „Uncle Dog“ jsou nabarvené barvami Vallejo a stětcem.

Obtisky

U tohoto modelu jsem se poprvé setkal s novými obtisky od Eduardu. Strhnout vrchní lak, či ponechat? Přestože pan Nademlejnský tvrdil v poměrně obsáhlém článku pro Eduard, že to není nutné, rozhodl jsem se lak oloupat, zvlášť u obtisků, kde bylo hodně laku mezi jednotlivými barevnými prvky – čísla, text obecně… Zdálo se mi, že tam lehce stříbří a nechtěl jsem riskovat, že to pokazí model. Byl jsem připraven i na nejhorší – že zničím obtisky…
Strhnutí laku ale bylo docela snadné a já si odnesl jen jedno poučení – pod obtiskem je potřebamít krásný hladký povrch a dát pod něj setter (pro jistotu). A obtisk nechat cca 24 nebo více schnout.
Lak jsem potom dostal dolů s pomocí White Spiritu. Ale, několik malých popisek jsem nechal pod lakem a panu Nademlejnskému bych potom dal za pravdu, že po zalakování není na obtisku lak vůbec poznat. Já jsem si z toho tedy vzal poučení, že strhnout krycí lak se vyplatí jen někde, ale jinak to opravdu není nutné.

Patina

Dokáže model posunout na jinou úroveň, nebo úplně pokazit.

Celou patinu na Mustangovi jsem udělal olejovými barvami Abteilung a to konkrétně černou, hnědou, šedou a jedním odstínem Mig productions – Dust.
S tímto a dvěma štětci – jedním ProArte 2/0 a jedním starým roztřepeným kulatým č. 3 (Daler Rowney) jsem udělal všechno – ošlapání křídel, kouř za výfuky, pruh sazí od výdechu chlazení, stečeniny, rozlití paliva u plnících hrdel, zkrátka všechno.
Inspirací pro tento – i pro mně dost neobvyklý – nový přístup byla práce s oleji Christian Jacobse a Mikea Rinaldiho. Když jsem viděl, co se dá všechno s oleji dělat, musel jsem to vyzkoušet.

Postupoval jsem tedy dost podobně – nanášel jsem neředěnou olejovou barvu malý štětcem na místa, která jsem chtěl zašpinit a potom je kulatým stětcem roztupoval do slabého filmu – podle potřeby a míry zašpinění, které jsem chtěl dosáhnout.
Většinou jsem nejdříve aplikoval hnědou barvu, roztupoval pokud možno doztracena a potom dal teprve buď znovu hnědou nebo černou a udělal stečeninu nebo tmavší flek. Těžko se to popisuje, doporučuji vyhledat Christiana Jacobse na instagramu a podívat se na jeho videa, je to úžasné i úžasně jednoduché a efektivní.
Protože jsem chtěl opravdu co nejvěrnější vzhled Mustanga, soustředil jsem se i na spodní část letounu. Tam zašpinění kolísá od letounů, co jsou poměrně čisté až po dost špinavé a zamaštěné kusy. Udělal jsem tedy zašpinění, které odpovídalo stavu nahoře, aby to dávalo smysl. Podobně jsou opatinované i přídavné nádrže. Poslední trocha patiny byla potom na kolečkách, kde jsem dal jen trochu prachového pigmentu.

Shoda s originálem pod lupou

Pokud jde o věrnost předlohy s originálem, měl jsem pochybnosti o správnosti obtisků Eduard – ať už zvolených barev, nebo rozložení některých prvků pod kabinou.
Dlouho to vypadalo, že nejsou úplně správně barvy nápisu Delta Queen a barva spirály na kuželu vrtule. Ale po dokončení modelu jsem dostal fotografii, která ukazuje nápis Delta Queen vyvedený ve světlé – zřejmě žluté barvě a pod kabinou je rozložení obrázku s misemi podle obtisků. Kromě toho jsem byl ujištěn, že barva spirály byla modrá.
Je tedy jasné, že podle dostupných fotografií existují minimálně dvě verze provedení nápisu (čistě červený a žlutý) a počtu misí pod kabinou.

Stavba mi zabrala něco málo přes dva měsíce, ale určitě by se dala zvládnout i rychleji, postupoval jsem poměrně pomalu, s přestávkami a beze spěchu.