Model od výrobce AMK je v měřítku 1:48 a hned na úvod je třeba říct, že se nejedná o jednoduchou stavebnici. Výrobce nabízí hned několik variant postavení modelu s třemi polohami křídla, třemi polohami štěrbin v nasávacích otvorech, dvěma provedeními překrytu kabiny a velikou paletou výzbroje. Na jednu stranu to dává modelářům velikou svobodu v tom, jak model chtějí postavit, na druhou stranu to komplikuje stavbu, protože leckde není postup stavbu zcela domyšlený a klade modelářům překážky namísto usnadnění. Velikým plusem je úroveň detailů. V několika prvních vydaných kusech se vyskytovaly špatně vylisované spodní strany motorových gondol, ale v mé stavebnici jsem žádný problém kromě mělkých linií paneláže nenašel.

Stavba

U lepení sestavy štěrbin v nasávacích otvorech je třeba být velmi pečlivý a vše si důkladně vyzkoušet, z návodu mi nebylo zcela jasné, v jaké poloze mají být jednotlivé díly nalepeny a tak jsem se zrovna u této části stavby dost natrápil. Navíc, kdybych udělal chybu, nebylo by úplně stadné, nebo také možné, nalepit vrchní část centroplánu a potom by nepasovala příď, která je vylisovaná z jednoho kusu plastu.

Další oříšek nastal při lepení pomocné konstrukce, na kterou se mají později nasunout křídla – u mě v zavřené poloze. Zkrátka, křídla nebylo možné nasunout, pokud by se přilepila horní část centroplánu. Pokud to nechápete, jak je to možné, tak jste na tom asi stejně jako já. Nakonec mi pomohl trik okoukaný z jiných staveb, ale tohle považuju úplné faux pais ze strany výrobce. Řešením je odřezání centrální části pomocné konstrukce, takže se „packy“, na které se potom křídla nasunou, mohou volně pohybovat.

Zbytek stavby už byl celkem snadný, protože velikou předností stavebnice je její přesnost.

Poslední zádrhel jsem našel při lepení podvozkových nohou na svá místa. Přiznám se, že bez dobrých podkladů bych to asi nezvládnul a ani tak to nebylo vůbec jednoduché. Podvozkové nohy jsou stavebnice sama o sobě a skládají se dohromady snad z dvaceti nebo třiceti dílů.

Na samotné stavebnici jsem vylepšoval trochu jen kokpit. Doplnil jsem nějakou kabeláž, na displeje jsem použil transparentní resin, sedačky jsem doplnil o hadice a poutací pásy z olověné fólie. V tomto mi opět pomohla vynikající publikace „Uncovering the F-14 A/B/D Tomcat“ z nakladatelství DACO Publishing.

Zbarvení a patina

Pokud jde o model, který jsem stavěl, měl jsem k dispozici dvě fotografie tohoto stroje těsně před generálkou a tak jsem se mohl na patině docela vyřádit. Místa, která na fotografiích nebyla vidět, jsem patinoval podle fotografií jiných strojů, ale snažil jsem se zachovat konzistentnost.
V první fázi jsem pracovat jenom s airbrushem – nastříkal jsem základní barvu, potom jsem ji místně zesvětlil pomocí přidání bílé nebo na vrchních plochách barvou spodních ploch. Potom jsem náhodně povrch zesvětloval i ztmavoval – při tom jsem používal svoji oblíbenou barvu Basalt Grey. Na to jsem využíval hojně i texturovací šablonu. Nakonec jsem ad hoc přejel nějaké spoje paneláže světlejšími odstíny, abych dosáhnul efektu oprav nátěru, tak typických pro low vis kamufláže. Tam, kde jsem nějaký efekt přehnal, jsem místo přestříkal zlehka odstínem vrchních ploch.
V další fázi jsem používal oleje, samozřejmě po předchozím zalakování a položení dekálů. Na spodních stranách motorových gondol jsem dal trochu hnědé, jinak jsem používal pouze černou barvu Abteilung.
Další efekty už nebyly třeba, model vypadal přirozeně zašpiněný a olétaný a další efekty jsem na skutečných letadlech nepozoroval.

Závěr

Model jsem stavěl hodně dlouho – skoro dva roky. Z toho jsem ale rok a půl na modelaření prakticky nesáhnul, protože jsem řešil jiné důležité věci v osobním a pracovním životě. Naštěstí mi dokončení pomohlo po tak dlouhé době nastartovat chuť opět něco stavět a tak i když jsem se při závěrečném sestavování dopustil nějakých nemilých chyb, jsem s výsledkem spokojený.