Zatímco venku svíral lednový mráz krajinu a štípal do tváří a prstů, přestože ranní Slunce dělalo, co mohlo, v nádražní budově postavené architekem Josefem Hrejsemnou v Havířově se již scházeli modeláři, aby otevřeli další rok výstav a setkání se stejně „postiženými“ kamarády a přáteli.
Swordcup je mladá soutěž a letos se konal teprve 2. ročník. Přesto pořadatelé pro soutěž našli místo, jehož ambice i potenciál slibují do budoucna mnoho. Výstavní hala se celý den koupala ve slunečním světle, děvčata kmitala v kantýně, aby nikdo netrpěl hlady nebo žízní a kdo chtěl, mohl si zahrát i bowling.
Asi největší dobrodužství mohli návštěvníci zažít ale hned při vstupu, kde je vítala ostrá ochranka s vyceněnými zuby a násilím je cpala do návleků na boty – ovšem stylově plastových!
Naštěstí toto opatření nikoho neodradilo a všichni to nakonec brali s nadhledem i humorem – ale i pochopením.
Jak už jsem zmínil, byl to teprve druhý ročník soutěže, navíc termín je poměrně brzy po Vánocích, a tak byl celý charakter soutěže vysloveně komorní – trochu mi to připomnělo libereckou Plastic Party, která taky nikdy neoplývala přehršlí modelů. Ale na druhou stranu – kvantitu nahrazovala kvalita. A to zejména kvalita žáckých a juniorských modelů.
Pořadatelé je hodnotili bodovým systémem a tak bylo vidět, že se děcka snažila a některé modely pohříchu předčily ty seniorské. Respekt!
Také musím zmínit modely aut a nákladních vozidel – těch zde bylo zastoupeno v poměru k ostatním kategoriích hodně a byly to modely parádní, ani nevím, jestli jsem někde viděl tak unikátní kousky, jaké byly k vidění zde.
Celý den v Havířově utíkal klidně a příjemně, bez stresu a všichni si ho užívali jak mohli. Stres se ale nevyhnul organizátorům, kteří si bodovací soutěží a následným vyhodnocováním modelů naložili velkou porci práce a kvůli tomu se vyhlášení výsledků notně opozdil. To by byla asi jediná věc, která by mohla některé jedince posedlejší důsledným časovým harmonogramem vyvést z rovnováhy. Nic takového jsme ale nepozorovali, takže to bylo nakonec v pohodě.
Při vyhlášení výsledků jsme konstatovali, že pořadatelé mají opravdu silného sponzora, protože ceny byly bez nadsázky luxusní a nevídaně nejen pro mladší stavitele, ale i pro seniory.
Tohle je vysloveně výzva všem, kteří by si rádi užili příjemnou sobotu – jeďte na další ročník, jestli to pořadatelům opět vyjde, máte se na co těšit!
A ještě bych chtěl pořadatele poprosit o jednu věc, vlastně dvě – přece jen nám na výstavě chybělo pár prodejců, u kterých bychom mohli utratit peníze, které jsme před našimi manželkami a manželi dokázali celý předchozí rok schovávat a odkládat. A zda by nezvážili pro další rok jiné rozložení nebo umístění modelů, protože pro nás, co pořizujeme z výstav obrázky, ostré lednové slunce dost stěžovalo práci, ale chvílemi třebas i prohlížení modelů. Pochybuji, že se podaří okna v hale nějak ošetřit, aby bylo světlo rozptýlenější, i když to by byla ideální varianta.
Zda se uvidíme v Havířově i příští rok, to nevím, protože cesta z našich končin trvala 3 hodiny a to je přeci jen dost – ale třeba se nám povede uspořádat větší výpravu a to bychom potom rádi dostali od pořadatelů i nějaký ten stůl, na kterém bychom mohli prezentovat náš klub.
Chtěl bych poděkovat organizátorům za opravdu nadšenecký přístup a to, jakou práci na výstavě odvedli, Vítkovi Martinkovi za skvělou společnost a Josefu Rössnerovi za příjemný pokec.
