Měřítko: 1:48
Výrobce: SWORD
Doplňky: žebřík LP Models, pásky „Remove before flight“ od HGW, resinová kola vlastní výroby, vybavení kokpitu z drátků a plastových profilů, vybavení podvozkových šachet, nová světla (přistávací i poziční). Odvrtané ventilační otvory a výdechy

Historie typu

Přestože ve službě vydržel „pouhých“ 14 let, stal se Lightning kultovním letadlem. Jednalo se o záchytný přepadový stíhač, vyprojektovaný podle tehdejší koncepce s důrazem na maximální rychlost. V aktivní službě byl nasazen v RAF hlavně v šedesátých letech. Ještě v sedmdesátých letech sloužil u několika squadron, ale ty se již pomalu přezbrojovaly na Phantomy a Tornada. V osmdesátých letech už se Lightningy používaly víceméně jen jako testovací platformy komponent pro Tornada.
Nejviditelnějším rozpoznávacím znakem Lightningu jsou dva motory uložené v trupu nad sebou. Lightning se vyznačoval vynikající stoupavostí, zrychlením, ale také velkou spostřebou paliva, která značně limitovala jeho operační dolet.
Bohužel, k dalšímu vývoji Lightningu, resp. motorů, který by mohl významně zvýšit dolet, již nedošlo z politických a ekonomických důvodů. Proto také došlo k onomu zmíněnému nahrazení Lightningů Phantomy. Nikdy se tak nepodařilo potenciál letounu využít naplno a – kromě jiného – toto opuštění vývoje v podstatě jediného britského supersonického stíhače negativně poznamenalo celý britský vojenský letecký průmysl.

Stavebnice

Jedná se o klasickou shor-runovou stavebnici. Vyznačuje se zjednodušeným designem, nepříliš kvalitním lisováním menších dílů a – k mému nemilému překvapení – i rezignací na design některých poměrně důležitých detailů.

Pojďme si to projít postupně. Kokpit je v základní verzi opravdu hodně zjednodušený. Palubní deska je ale slušná a dá se použít. Přesto je třeba přidat středovou konzoli, upravit usazení  palubní desky, dodělat obě bočnice kokpitu i s kapsami. Na zadní přepážce je nutné dodat množství kabelů, krabic a dalších detailů. Podobně jsem vylepšil i překryt, kde jsem vytvořil novou přepážku, doplnil osvětlení kabiny a ovládání zámku, kabely k vyhřívání skel a světlům a udělal novou instalaci pro hydrauliku otevírání kabiny. Nakonec jsem přidal závěsy otevírání a v trupu jsem na ně vyřezal škvíry, do kterých jsem mohl později osadit.

Trup je poměrně dobře narytý, rytí stačilo jenom protáhnout, zejména v místech spoje obou půlek, kde bývá obvykle téměř ztracené. Nicméně i na trupu jsem se trochu vyřádil a odvrtal jsem všechny ventilační otvory a výdechy, aby působily realisticky.

Křídla měla bohužel úplně špatné linie paneláže a musel jsem je téměř kompletně zatmelit a narýt znovu. Zrovna u Lightningu je paneláž na křídlech dost charakteristická a chyba byla velmi viditelná.

Nakonec jsem trup i křídlo onýtoval podle výkresu kolečkem od Douska. 

Potom přišly na řadu pitotova trubice, kterou jsem nahradil kovovými profily Artol a podvozkové šachty, do kterých jsem doplnil kabeláž a nějakou tu hydrauliku. Záoveň jsem nahradil část podvozkových nohou, protože byly až příliš zjednodušené. Kryty podvozku jsem se rozhodl vylepšit novým rytím a nýtováním, zároveň jsem doplnil zámky a dvě destičky. Jedná se sice o malý, ale přesto viditelný a charakteristický detail na letounu. Myslím, že tady se vynaložené úsilí vyplatilo a kryt vypadá opravdu věrně.

Kola

V té době jsem začal uvažovat o tom, že kola ve stavebnici se mi nelíbí a chtěl bych je nahradit resinovými. Zavrhnul jsem koupi nějakých, která jsou dostupná na trhu a rozhodl se, že se takto aspoň naučím lépe modelovat ve 3D, a vytvořil jsem si kola vlastní. Na první pohled jsou mnohem lepší než původní ve stavebnici s naprosto nesrovnatelnou úrovní detailů. Překvapilo mne, že jsem jejich rozměry změřil opravdu přesně a tak nakonec kola sedla na místo úplně bez problémů, jako kdyby byla součástí stavebnice od začátku.

Geometrie letounu a nedostatky stavebnice

Lightning má poměrně jasnou geometrii, kterou ale u této stavebnice není jednoduché dodržet. Na první problém jsem narazil u lepení křídel k trupu. V místě lepení je trup docela složitě tvarovaný a při lepení mi neustále zůstávala někde mezera. Na další broušení jsem raději rezignoval, abych nakonec neskončil s o několik centimetrů menším rozpětím a mezeru jsem postupně zatmelil. Tmelení a broušení jsem musel několikrát opakovat, dokud nebyl výsledkem naprosto hladký a bezešvý povrch. Kromě toho jsem musel při lepení hlídat neustále negativní vzepětí křídla. V tom stavebnice moc nepomohla. Nevmínám to jako velkou chybu, spíš je na zamyšlení pro konstruktéry, jestli by se tohle nedalo vyřešit příště lépe.

Stejně tak i třeba lepení výškovky, která se lepí „natupo“ do vybraných míst na trupu. I tady bych uvítal změnu – třeba kolíčky, které pomůžou udržet správnou pozici. Chápu, že některé nedostatky má na svědomí „short-runová“ povaha stavebnice, to ale nevysvětluje nevhodný způsob spojování dílů.

Pro mě bylo milníkem přilepení křídel a jejich zatmelení. Opravdu šlo o nejhorší část stavby, všechno předtím i potom bylo vcelku snadné.

Detaily

Jak se říká „někdy je to o detailech“. U modelů to platí dvojnásob. Snažil jsem se jim tedy věnovat pozornost. Proto jsem vyrobil poziční světla, která stavebnice ani nenaznačila. Vyrobil jsem i přistávací světla, která stavebnice opět neřešila. Oživení povrchu nýtováním je další takový důležitý detail.
Na podvozkové nohy jsem doplnil kabeláž k brzdám a světlům.
Rovnou musím říct, že stavbu jsem si vlastně ztěžoval sám tím, jakou úroveň kvality a detailů jsem chtěl dosáhnout. Kdybych na ně rezignoval, mohla být stavba o měsic nebo dva kratší. Ale výsledek by mě neuspokojil.

Zbarvení

Asi většina modelářů považuje kovový finiš za vrchol (nebo opravdovou zkoušku) v barvení letadel. Jednak musí zapotřebí mimořádně kvalitně připravit povrch, jednak musí dobře vybrat barvy. Jako základ jsem použil leštěný hliník od Alcladu jehož zestárnutí jsem napodobil lehkým nástřikem polomatného hliníku (Alclad), krytky jsem nastříkal směsí tmavého hliníku a opáleného kovu (oboje Alclad). Křidélka, klapky a koncové části výškovky jsou nastříkané bílým hliníkem (MRP). Na vnitřní části křídel jsem použil polomatný hliník a jednotlivé drobné panely mezi nýtováním jsem zvýraznil leštěným hliníkem. Tím jsem se hodně přiblížil vzhledu, který jsem viděl na fotkách.
Červené části jsem barvil základní červenou Gunze, potom jsem barvu „olétal“ zesvětleným odstínem (směs bílé a žluté). Na směrovce jsem olétání náběžné hrany vytvořil tak, že jsem do obyčejného papíru nastřihnul nepravidelné zuby a potom jsem postupně přikládal na místo. tak jsem vytvořil jakoby loupání barvy z povrchu oděrem proudu vzduchu.
Oloupání náběžné hrany křídla je vytvořeno metodou laku na vlasy.

Finální vzhled opotřebení jsem vytvořil pomocí pudrů Tamiya  na zalakovaném povrchu – po nanesení dekálů a washi.